Babí hora

Na jih od Mrákotína je zalesněný kopec Babí hora. Kde vzala hora to jméno? Poslyšte, co se o tom v Mrákotíně vypráví.

Na stráních tohoto kopce měla kdysi chaloupku se zahrádkou a malé políčko stařenka, která nikoho neměla, s nikým se nestýkala a živila se tím, co les a políčko daly. Nikomu nepřekážela, nikomu neškodila a přece vzbudila v srdcích zlých lidí závist a zlobu. Jedinými jejími přáteli a ochránci byli dva velcí psi. I oni se stali předmětem nepřátelství.

"Nač potřebuje stará žena psy? A proč má hned dva? V tom bude jistě nějaké tajemství, snad hlídají něco vzácného, možná nějaký poklad." Tak a podobně se závistivci dohadovali a závist v nich začala klíčit, růst a stále se zvětšovat. Za čas si začali vyprávět, že stařena má pod prahem své chaloupky zakopané velké bohatství a kdo by se odvážil poklad získat, toho by psi roztrhali a bába by jeho kosti zahrabala na své zahrádce.

Nic netušící stařena žila dál svým chudým a skromným životem. Nic nenasvědčovalo tomu, že by nějaký poklad mohla mít.

Chamtivost však nedala spát ženě jednoho zámožného mrákotínského sedláka. Celkem nic jí nechybělo, měla všechno, co potřebovala, ba i víc, ale na stařenin poklad musela stále myslit. Nakonec donutila svého muže, aby se pokusil získat stařenino zlato. Sedlák nejprve odmítal, bránil se, moc se mu do takového díla nechtělo, ale nakonec se přece dal přemluvit. Vydal se na kopec s pevnou sukovicí v ruce. přesto měl strach,a tak se mu nedařilo chaloupku najít. Vylezl na strom, aby se rozhlédl, a tu spatřil chaloupku. Jak potom vyprávěl, byla chaloupka osvětlena zvláštní září, stařena seděla na zápraží a zle se smála. Sedlákovi přeběhl po zádech mráz a všechna chuť na poklad ho přešla. Chtěl slézt ze stromu, ale vtom se mu roztřásla kolena. Zdálo se mu, že na sousedním stromě oba psi trhají nějakého člověka. Jeho strach měl velké oči. Ani nevěděl, jak slezl a jak se dostal domů.

Rozčarovaná selka svému muži pořádně vynadala, nazvala ho zbabělcem a zlostí se celá třásla. Pak ale začala přemýšlet, jak psy přelstít a k pokladu se dostat. Přemýšlela ve dne v noci a nakonec zase začala svého muže přemlouvat aby to znovu zkusil. Ale kdepak, ten se už přemluvit nedal. Vzala tedy tento úkol sama na sebe. Sbalila s sebou kus otráveného masa, na psy promlouvala lichotivým hlasem a když přišli blíž, kousek otráveného masa jim hodila. Když přišli ještě blíž, hodila jim maso celé a pak počkala, dokud nepošli. Pak vpadla k babce do chaloupky a domáhala se pokladu. Stařena, která dosud nespala, nechápala, co od ní selka chce. Začala se bránit a rozzuřená selka ji nakonec udeřila do hlavy tak, že kleslá k zemi mrtvá. Selka se vůbec nezhrozila svého činu, ani nad ním nepřemýšlela. Její jediná myšlenka byla na poklad. Kde je, jak se ho zmocnit. Rozkopala zápraží, prohledala celou chaloupku, kopala kolem ovocných stromů i v záhonech, ale poklad nenašla. Však tam také žádný nebyl. Nakonec ve zlosti chalupu zapálila. To zloba a závist byly tak velké, že neznaly mezí.

Zůstala jen rozhrabaná zahrádka, které se dodnes říká "Na krchůvku". Dnes je již celá zarostlá. A kopec se od té doby nazývá Babí hora.