V dávných dobách, kdy kraj kolem dokola byl neobydlen, všude jen hluboké lesy a divá zvěř, vedly obtížně průchodné stezky jen kolem říček a potoků. V té době sem zabloudil houfec zbrojnošů na koních, který prchal před nepřátelskou skupinou jiných jezdců. Prchající jezdci se dostali až do končin, kde se dnes nachází obec Sedlejov. Domnívali se, že jsou v bezpečí hlubokých lesů, že zde je nepřítel nenajde. Rozhodli, že si zde odpočinou, svlaží se v potoce a nechají své koně volně napást. Uvolnili své kabátce, rozložili skromnou stravu a mnozí ulehli do trávy, aby na chvíli zapomněli na strastiplnou cestu a boj. Místečko v příjemné kotlince mezi kopci Homolkou a Májovcem se zdálo být tak bezpečné, že na nepřítele skoro zapomněli.
Avšak nepřítel, který nalezl jejich stopy, se blížil. Zvěd, kterého vyslali napřed, brzy hlásil veliteli, kde odpočívající zbrojnoši leží, a ten se rozhodl nic netušící vojáky napadnout. To byl zmatek! Když velitel odpočívajících zjistil, do jaké situace se dostali, volal: "Rychle, rychle sedlej a jeď pro pomoc!" Mnohým se sedlání v rychlosti nedařilo, mnozí již cítili nepřátelský meč v blízkosti těla a strach jim svazoval ruce, mnozí hledali záchranu v útěku. K těmto však nepatřil Matěj, jeden ze zbrojnošů. Naopak vyskočil co nejrychleji ke svému koni, bleskově ho osedlal a brzy přivedl pomoc. Strhla se sice nevelká, ale přece krvavá bitva, z níž nakonec, zásluhou rychlého Matěje, vyšli vítězně ti vojáci, kteří byli nečekaně napadeni. Podařilo se vrátit všem odhodlání a vůli zvítězit.
Matěj, který se zachoval tak hrdinně, dostal od velitele a pána zdejší ho kraje v užívání dolinku, ve které k bitvě došlo. Postavil si zde chalupu a osadu, která časem kolem ní vyrostla, nazval Sedlejovem podle rozkazu, který jeho velitel před bitvou vydal. Mnoho vody uplynulo od té doby, mnoho obyvatel se vystřídalo ve zdejších chalupách, ale pověst o tom, jak vznikl Sedlejov, si vyprávějí dodnes.
320 (36.2%)
